Jeden diářový...

Zdravím všechny své čtenáře!

Ano, ano, je to už nějaká doba, kdy jsem vydala poslední článek. No, nebudu hledat výmluvu - nějak jsem neměla náladu a chuť k nějakému psaní a realizování se zde na blogu, ale teď ta chuť zase přišla a já se rozhodla, že vás neochudím o své diářové počiny. Jelikož jsou to počiny za únor, březen a duben, rozhodla jsem se, že vám ukážu alespoň úvodní stránky, obsah byl totiž značně zkrácen. Samozřejmě až na ten únorový, který byl ještě normální. Tak jdeme na to!

Únor - peříčka

Březen - závan jara s růžičkami

Duben - aprílové počasí s deštníky

A co se všechno za tu dobu událo?

• V lednu jsem dodělala praxe, takže jsem v únoru mohla odevzdat vyplněný deník praxí, takže 37 týdnů praxí z 37 za mnou. Yes!
• V únoru jsem se byla poprvé podívat na klinice, kde jsem mohla o víkendy pracovat. A pak přišla korona...
• Od února jsem se začala připravovat na státnice. Tou dobou jsem ještě pravidelně jezdila do Prahy, abychom se s Lu připravovali společně. 
• A když už jsem byla v Praze, rozhodli jsme se začít chodit sportovat a přibrali jsme do party i Ari, se kterou jsme byli na zumbě a pak na trampolínkách. Byla to fuška, ale super fuška.
• Když už jsem nejezdila do Prahy, rozhodly jsme se s Míšou a Símou zkusit kruháč. Další 3 dny jsem si sedala na záchod jako důchodce, ale byla jsem spokojená. 
• Vláda pak nařídila karanténu a já zůstala doma zavřená se svou lehce výstřední rodinkou, ale! Díky karanténě jsem se naučila šít a šila jsem roušky. Díky karanténě jsem dopletla šálu a naučila se háčkovat, takže jsem si uháčkovala čepku a teď mám rozháčkovanou druhou ponožku.
• Taky jsem v rámci karantény začala pravidelně cvičit. Jakože opravdu pravidelně a docela mě to začalo bavit. Užívám si ten pocit vyplavených endorfinů.
• No, a víc mě toho nenapadá.

Ali