Dovolená na Šumavě - Týden No. 2

Poznámka: Fotky doplním v průběhu následujícího týdne.

První týden utekl jako voda a ten druhý snad ještě rychleji. Bohužel byl o něco méně akční než ten první. Tady vám přináším jeho shrnutí. :))

Sobota 17. srpna pro mě osobně byla takovým zvláštním dnem. Je to sobota, takže se spousta lidí stěhuje z dovolené domů a spousta lidí naopak na dovolenou jede. Obecně mi přijde, že na Šumavě se vyskytuje velké množství lidí, ale soboty jsou dny, kdy se "jakoby vylidní" a je na ní větší klid než obvykle. Nebo mi to tak alespoň částečně přijde. Možná se pletu. Každopádně jsme si dopoledne zpříjemnili výletem do Vimperka, kde jsme se snažili sehnat něco dobrého pro štěndo. Přezubuje a potřebuje něco, do čeho by kousla. Odpoledne jsme vyrazili na menší procházku před večeří: Pláně >> Staré Hutě >> Pod Přilbou >> Staré Hutě >> Pláně. Procházka to nebyla nijak náročná, takže jsme si z ní přinesly nějaké ty houby a borůvky.

S touhle procházkou se pojí pro mě jedna úsměvná historka, kdy jsem prohlásila, že naše malé štěndo a ani moje mamina by nemohli pracovat pro tajnou službu. Když jsem se totiž podruhé vydala do lesa, zatímco mamka s taťkou sbírali borůvky, štěndo začalo vyvádět snad na celé polesí. Nenazvala bych to jinak, než že na mě ječel, abych se vrátila zpátky. A když jsem se tedy konečně vracela, moje mamina na celé polesí prohlásila: "Ty hele, ona už zase něco nese!"

Neděle 18. srpna se nesla v duchu krásného počasí. Bylo teplo, obloha bez mráčků a téměř bezvětří. Po snídani jsme se proto rozhodli vyrazit s babičkou na procházku na Jezerní slať, což je mrazová oblast Šumavy. Musím uznat, že i dopoledne to bylo znát. Normálně bych vydržela bez mikiny, ale na slati jsem ji uvítala všemi deseti. :) Když jsme následně odvezli babičku zpátky, rozhodli jsme se pro procházku: V sedle Přilby >> Přilba >> Pod Přilbou >> Staré hutě >> a tou stejnou cestou zpět. Někdo by si řekl, že je nuda chodit kolem jednoho místa z různých směrů, ale věřte mi, že není. Pokaždé jdete z jiného směru, pokaždé je jiné počasí a stejně si to pokaždé užijete. Navíc já se rozhodla ulovit jednu krabičku na Přilbě. Tuto krabku jsem už sice měla, ale tehdy nás opravdu hodně potrápila, tak jsem doufala, že letos to bude lepší. A nebylo. Nakonec jsem zjistila, že je krabička uložená jinde, ale hint je pořád stejný. A pěkně zavádějící!

V pondělí 19. srpna se počasí zkazilo, Už od rána bylo zataženo, chladno a vůbec ne příjemně. Navíc všude hrozil déšť. Už od snídaně jsme tedy tušili, že dnes to na žádné velké výletování nebude. Rozhodli jsme se tedy, že půjdeme zkusit štěstí do lesa, jestli náhodou nenajdeme nějaké houby. A světě div se, našli jsme! A že jich nebylo málo! A odpoledne jsme vyrazili do Vimperka, abychom pořídili štěndu nějaké dobrůtky a krmení.

Úterý 20. srpna se neslo už v duchu hezkého počasí, takže jsme zvládli vytáhnout babičku na procházku a sami jsme se také pak šli projít. Bohužel neumím přesně říct, odkud kam to bylo, protože je to už naše taková známá cesta, která má svou značenou i neznačenou část, ale procházka to byla hezká. A vrátit jsme se zvládli dřív, než začalo pršet. 

Ve středu 21. srpna jsme byli opět v lese, protože moje mamka je vášnivý houbař a když rostou, tak se toho musí využít, no ne?! Inu, přinesli jsme jich víc než v pondělí, byli jsme spokojení a na jejich zpracování se samozřejmě podílela celá rodina, protože jinak by tam mamka seděla asi ještě za týden. Dokonce pak prohlásila,  že houby už nechce vidět, ale to vydrželo jen do čtvrtečního rána. Pak už byly houby zase přípustné. 

Čtvrtek 22. srpna byl v duchu normálního výletu. Abyste mě pochopili, houby mám ráda a houbaření, když houby rostou, mě baví, ale čeho je moc, toho je moc. Chtěla jsem si před odjezdem užít ještě jeden normální výlet, protože na pátek jsme mamině slíbili sběr lesních plodů, abychom si nějaké čerstvé odvezli i domů. Takže jsme vyrazili na procházku: V sedle Přilby >> Hřebenovka >> U mezilesní slati >> Nad Churáňovem a zpátky. A odpoledne nás čekal poslední výlet do Vimperka a poslední pochutnání na kávičce a tentokrát i zmrzlině. No jo no, bylo to dobré a už teď se mi stýská. 

Pátek 23. srpna už bylo v duchu smutného loučení se Šumavou. Byli jsme se podívat na Chalupské slati, ulovili jsme si keš u památníku převaděčů a pak tedy vyrazili do lesa na houby a rodiče odpoledne na borůvky. Pak už jen zabalit, pochutnat si na poslední sklence vína a v sobotu vyrazit domů. Snad se zase uvidíme. :))

Doufám, že jste si moje cestovatelské poznámky užili, snad jsem vás neunudila a budu se na vás těšit u dalšího článku.

Vaše Ali