Café Martin Karlín

Ahoj všem!

V tomto týdnu jsem měla možnost navštívit zajímavou kavárnu - Café Martin v pražském Karlíně. Popravdě jsem vůbec netušila, že taková kavárna v Karlině je. A co je na ní zvláštního, když o ní tedy píšu? Jedná se o tréninkovou kavárnu pro osoby s mentálním postižením. :))

Někdo z vás by si mohl říct - "Jééé, tohle mě nezajímá, co budu číst o nějakých mentálech...", ale já se nedám. Vzhledem ke své (doufám) budoucí profesi fyzioterapeuta se pohybuji mezi lidmi s nějakým pohybovým omezením. Většinou jsou to tedy hlavně lidé s bolestí zad, protože jak i literatura uvádí - hýbeme se málo a ještě ke všemu s nechutí -, ale fyzioterapie není jen o lidech s bolestmi zad a o lidech po úrazech. Fyzioterapie je i o lidech s vrozenými vadami, které se projeví jak na pohybovém deficitu, tak mentálním deficitu. A občas se bohužel nemusí jednat jen o vrozené vady, ale třeba získané díky úrazu hlavy nebo mozkové příhodě, ale to by bylo na jiný článek, dnes budeme řešit kavárnu Martin.

Měla jsem možnost navštívit už asi dvě místa, která jsou nějakým způsobem tréninkové zařízení pro osoby s nějakou disabilitou - kavárnu/palačinkárnu na zámku v Děčíne a potom kavárnu Café na půl cesty, přičemž Café Martin mě uchvátilo asi nejvíce. 

Zámecká kavárna v Děčíně je sama o sobě originálním počinem díky palačinkám na všechny možné způsoby, přičemž jako bonus má ve svém pracovním týmu osoby s mentálním a tělesným postižením. Prostředí je příjemné a zajímavé vzhledem k umístění v prostorách zámku, s obsluhou je potřeba mít trochu trpělivosti a přistupovat k nim s jakousi pokorou, protože i takto znevýhodnění jedinci jsou součástí naší společnosti, dovolila bych si říct plnohodnotnou součástí, když s nimi umíme dobře pracovat. 

Café Na půl cesty jsem měla možnost navštívit dvakrát a byl to příjemný zážitek. Kdyby mi někdo řekl, že obsluha jsou osoby s duševní chorobou, nevěřila bych. Stejně jako bych nevěřila, že se jedná jenom o tréninkovou kavárnu, protože obsluha zvládala veškerý nápor jako opravdoví profesionálové. A že nápor musí být v létě veliký!

Dnes se k těmto zkušenostem přidalo ještě Café Martin, které zaměstnává osoby s mentálním postižením. Chtěla bych touto cestou poděkovat kamarádce Lu, která mě do kavárny vzala, protože sama bych do ní asi jen tak nezavítala. Obsluha byla milá, příjemná, měla profesionální vystupování a celkově na mě kavárna dýchla příjemným klidem. Byl to takový klidný ostrůvek v dnešním hektickém dni, kdy jsem si mohla s Lu vychutnat dobrou kávu a kdy jsem mohla ochutnat bramborové placičky s ovocným rozvarem, který byl naprosto famózní! Obsluha je celkově milá, příjemná a pravidelně se chodí ptát, jestli máte všechno. A když dojíte, zeptají se, jestli jste si pochutnali, což je příjemná změna od fádního "Jak vám chutnalo?", které slyšíme v normálních kavárnách a u kterého obsluha nejspíš ani nevnímá odpověď. Kavárnu vřele doporučuji každému, kdo se rád v tomhle uspěchaném světě na chvíli zastaví.

Celkově jsem ráda, že takováhle tréninková místa pro osoby s mentálním, duševním nebo tělesným postižením existují. Je to pro ně úžasná možnost (sebe)realizace a načerpání sebevědomí! Navíc ze zkušenosti sama vím, že tito jedinci jsou učenliví, jsou to dobří posluchači a opravdu se snaží. Když si k nim člověk najde cestu a má s nimi trpělivost, rozkvetou jim pod rukama. Jen prostě potřebují trochu víc času, podpory a trpělivosti, ale řekněme si to na rovinu - ani s námi to občas není jednoduché.

Ali