Evžen Boček: Poslední aristokratka

Čtení zdar!

Po hromadě přečtených papírů na státnice jsem se konečně dostala ke čtení také něčeho jiného. Mám doma několik nepřečtených knížek, ale rozhodla jsem se nejprve věnovat sérii o aristokratce Marii Kostkové z Kostky od Evžena Bočka. První díl jsem dostala k Vánocům, ale dostala jsem se k němu až během koronakrize, přičemž mě nadchnul natolik, že jsem si vzápětí objednala zbytek série. Sice mám teď první knihu ve filmovém přebalu a zbytek jinak, ale nevadí. Série se skládá zatím ze 4 dílů. Původní plán byl takový, že napíšu jeden dlouhý článek o celé sérii, ale ten by byl až moc dlouhý a nejspíš by v něm nebylo zmíněno vše, co bych chtěla. 

Marie Kostková z Kostky je posledním potomkem rodu Kostků. Narodila v New Yorku, kam její předci emigrovali během války. Její otec František svým příbuzným slíbil, že je jednou, dříve či později, uloží do rodinné hrobky na zámku Kostka, který také získá zpět do svého vlastnictví. To se mu povede, takže se všichni - Marie, František, Vivien (Mariina matka, rodilá američanka) a kočka Carevna vydávají na cestu do Čech, aby se usadili na rodovém sídle. Kromě sídla získávají také zdejší zaměstnance - kastelána Josefa, který by nejraději uzavřel Kostku veřejnosti, hypochondrického zahradníka pana Spocka (protože vypadá jako Leonard Nimoy) a kuchařku paní Tichou, která vše řeší ořechovkou (slovy hlavní hrdinky "Babka si ráda cvakne"). Neznalí zdejších poměrů se musí naučit, jak zde žít, vydělat peníze a zároveň nejspíš nikoho nezavraždit. 

Kromě personálu zámku se v knize objevuje ještě advokát Benda, který řeší snad všechny finanční problémy Kostkových, jeho dcera Deniska, jejíž nejběžnější slova jsou "super" a "psycho", rod Launů z Hvězdy (nejbližší aristokratičtí sousedé Kostků) a Milada (zapůjčena od Launů, aby pomohla postavit Kostku na nohy). A okrajově kníže Schwarzenberg.

Kniha je protkaná vtipnými situacemi, které začínají již ve Státech (přeprava popelu příbuzných v plechovkách od ořechů) a prostupují celým dějem - např. Vánoční prohlídky ukazující, jak šlechta tráví Vánoce, nucené pořízení dvou dog a jejich následný "výcvik" nebo třeba nedobrovolné zprovoznění zvonku v apartmá Heinricha Himmlera.

Jak sám autor píše, nečekejte od knihy nějaké hluboké myšlenky, kniha má čtenáře pobavit. A to zvládá na jedničku s hvězdičkou. Já se u knihy smála nahlas a musela následně předčítat vtipné pasáže zbytku domácnosti, protože se chtěli taky pobavit. Zároveň obdivuji s jakou lehkostí je kniha napsaná a s jakou lehkostí se také čte. Neuvěřitelné. Toto je rozhodně kniha, ke které se budu ráda vracet. Za mě má kniha 5 hvězdiček z pěti!

A co vy? Máte s touto knihou nějaký zážitek? Jak se vám líbila? 

Ali